Ahoj Vláďo, můžeš se nám představit, zejména pro ty kteří tě neznají?

Jmenuji se Vladimír Sadkov, je mi 25 let a pocházím z Volgogradu. Workoutu se věnuji od svých od 5 let, ale v mém dětství jsem slovo workout ještě neznal. Prostě jsem cvičil na bradlech a hrazdách s tátou na hřišti. Poprvé, když mě táta začal trénovat, a mně se nechtělo, byla podmínka, že pokud nebudu trénovat, nedovolí mi si zahrát Sony Playstation. A protože jsem miloval hrát na Playstationu, horlivě jsem i trénoval. Dokonce nastaly situace, kdy jsem tátu prosil si jít zatrénovat, abych si pak mohl zahrát. Postupem času jsem si oblíbil samotné tréninky a Playstation už přestal být mým motivačním prostředkem. Tak jsem se zamiloval do tohoto sportu i snažil se trénovat při jakékoliv příležitosti. Například jsem tahal v baťohu pěti kilogramový kotouč a postupně přidával zátěž až do +20 kg. Byl to samozřejmě podivný zvyk, ale domníval jsem se, že po cestě do školy trénuju sílu a fyzickou zdatnost. Nebo v armádě se na konci dne dávalo 25 minut osobního volna, abychom se umyli před spaním atd. Já se ještě stíhal přitahovat na postelových konstrukcích jako na hrazdě ve front leveru (cvik kdy člověk visí na hrazdě ve vodorovné poloze, pozn. redakce). V roce 2013 jsem se v Rusku účastnil mnohých soutěžích ve workoutu, vyhrál v Chorvatsku kvalifikaci na šampionát světového poháru a v této nejprestižnější soutěži potom také zvítězil.

Actual interview with the world champion in workout!

The former best workout trainer in the world, Vladimir Sadkov, accepted the invitation in a jury.

I had the opportunity to meet him in Moscow and make an interview with him. If he is looking forward to come to Czech Republic and what brought him to the workout, you can read on the following lines.

Hi Vlada, can you introduce yourself, especially to those who don’t know you?

I’m Vladimir Sadkov, I’m 25 years old and I come from Volgograd. I do workout since my 5 years, but in my childhood I didn’t know the word “workout” yet. I was simply training on horizontal and parallel bars in outdoor parks.

Firstly, when my father began to train me, and I didn’t want to, there was a condition, that if I won’t train, I would not be able to play a Playstation. And, because I loved it, I was training hardly. There were even situations, when I pleased my father to train so I could play then. As time went on, I started to like trainings and Playstation wasn’t motivation for me anymore. I felt in love with this sport and tried to train in any situation. For example, I was carrying a five-kilogramme-disc and adding a load up to +20 kg. It was kind of strange manner but I thought that I was training my strength and physical ability during the way to school. Or in an army, we always had a 25-minute-pauses to wash yourself before going to sleep. I was trying to do front-levers on bed constructions. In 2003 I participated many competitions in Russia and won a qualification for the World Cup Championship in Croatia which I also won then.

Jak si potom přišel konkrétně k workoutu a jakým způsobem si trénoval?

Jak už jsem zmínil, ze začátku s tátou na hřišti, potom už sám a zrovna tak doma. Ve škole se konaly veřejné tréninky breakdance a potom jsem se dostal do cirkusové školy, ale tam jsem získal zkušenosti jenom v akrobacii, kde hlavní zátěž byla na nohy.

How concretely did you get to the workout and how did you train?

How I have already mentioned, I started with my father at the outdoor park and then alone, at home too. In school there took place some breakdance trainings and I got to the circus school, but I got only some acrobatics skills there, where the mainly load was for legs.

Máš zkušenost dokonce z poroty na poháru mistrovství světa, který si sám v roce 2013 vyhrál. Můžeš tyhle dvě zkušenosti porovnat?

No, můžu hned říct, že v každém případě rozdíl byl ohromný už jenom tím, že jsem se poprvé dostal do Číny a už jen z toho důvodu bylo pro mě všechno velmi neobyčejné a zajímavé. Co se týká úrovně účastníků samotného šampionátu a obecně všech soutěžích, tak tam platí, že ta je vždy různá. Objevují se nové tváře i stálice a někteří z nejlepších a nejtalentovanějších se pro změnu nekvalifikují, proto bývají propady mezi úrovní jednotlivých battlů. Kdybych měl konkrétně srovnat šampionát v roce 2013 s rokem 2016, tak úroveň složitosti se trochu pozvedla. Na druhou stranu z mého pohledu rok 2016 zaostával v rozmanitosti elementů. Mnozí účastníci ukazovali ve všech svých vystoupeních jedno a to samé, dokonce i v tom samém pořadí.

You have also an experience as a judge on the World championship, which you won in 2013 too. Could you compare these experiences?

So, I can say, that the difference was quite big in both, because I got to China for the first time and that’s why it was all so extraordinary and interesting. Regarding the level of the championship itself and the competitors in general, it is always different. There appear new faces such as constant ones, and some of the best and most talented don’t qualify themselves for a change, that’s why there are sinks in the levels of individual battles. If I should compare the championship in 2013 and the one in 2016, the level of a difficulty is higher. On the other side, from my view, year 2016 lag behind in a variety of elements. Many participants showed one and the same in all their performances, even in the same order.

Jaká byla tvoje první myšlenka, když jsem ti oznámil, že tě chceme do poroty na náš Street Hard Workout Battle 2017?

Nejprve jsem tomu nechtěl vůbec uvěřit, že mě někdo vážně zve do Česka. Po traumatu (zranění ramene pozn. redakce) jsem byl nucen odejít z aktivního se účastnění ve sféře workoutu. Proto jsem byl velice příjemně překvapen a moc rád, že si na mě ještě někdo vzpomněl a zajímá se o moje zkušenosti.

What was your first thought when I told you that we want you to our jury for the battle?

At first, I couldn’t believe that someone is really inviting me to the Czech Republic. After the trauma (shoulder injury – editor’s note) I was forced to quit an active participation in the sphere of workout. That’s why I was nicely surprised and happy, that someone still remembered me and is interested in my experiences.

Co očekáváš od cesty do Česka?

Samotná cesta do Česka je pro mě nečekaná a radostná událost. S přihlédnutím na workout dvojnásobně zajímavý výlet. Bylo by skvělý uvidět nějaké památky v Česku i ochutnat něco z místní kuchyně. Samozřejmě bude zajímavé taky pobavit se sportovci a uvidět úroveň workoutu v Česku, jaký jsou u vás hřiště, oblíbený elementy, i v čem jsou čeští atleti silní.

What do you expect from the way to the Czech Republic?

The way itself is an unexpected and joyful event for me. Taking into account the workout it is even more interesting trip. It would be great to see some sights there and to taste something from the Czech cuisine. Of course, it will be also interesting to speak with local athletes and see the level of the workout, how do the outdoor parks look, favourite elements or what are they strong in.

Co by si doporučil účastníkům? Příprava, psychika, co dělat v den battlu…

Doporučoval bych v den battlu nejíst těžkou a tučnou stravu Pořádně si připravit svoje vystoupení a kombinace cviků a triků ještě před samotným dnem soutěže. Nedoporučoval bych experimentovat s elementy, které ještě nezkoušeli nebo neodtrénovali tak, aby je mohli provést čistě. Pokusy na soutěžích o provedení prvků, které nejsou natrénovány na 100%, se z pravidla z důvodu neklidu daří ještě hůře provést, než na obyčejném tréninku. Atlet dělá pro sebe ještě hůř, pakliže ukazuje ne čistě provedené triky. S ohledem na psychiku, tady pomáhají různé věci. Neřeknu nic nového, je potřeba se hecnout, ale kontrolovat svoje nervy, snažit se získat potěšení z probíhajícího dění. Já si nikdy nedával za cíl vyhrát, ani na šampionátu mistrovství světa. Na libovolné soutěži jsem si vždy dal za úkol: maximálně ukázat, svoji sílu, fyzickou zdatnost i sebe samotného a mít radost ze svého vystoupení. Jestli se přemýšlí ve stylu: „je třeba vyhrát, nebo se zhroutí svět“, tak je spíš pravděpodobné, že budete vyšilovat, mít nervy a vůbec nic se vám nepovede.

What would you recommend to the participants? The preparation, psyche, what to do on the battle day…

On the battle day I would recommend to not eat heavy and fat food and to prepare your show and combinations of exercises and tricks one day before. I would not recommend to experiment with those elements you haven’t tried or trained so you could do them purely. Attempts at competitions to perform elements that are not trained at 100% are because of restlessness made even worse than during the common training. The athlete does even worse for himself if he shows not purely made tricks. With regard to the psyche, different things help here. I’m not saying anything new, it is only needed to challenge yourself, but to control your nerves and to try to get a pleasure of the ongoing happening. I have never had a goal to win, nor at the world championship. At the competition, I always gave myself a task: to show the maximum of my strength, physical ability and myself, and to enjoy my performance. If you think in the way like: “I need to win, or the world will collapse”, then it is more likely that you will be freaking out, nervous and everything will go wrong.

Překlad @Eliška Brotánková